Zprávy přímo z dějiště mistrovství světa
Vzhledem k tomu, že je na hale a hotelu přístup na internet pomocí Wi-Fi, budeme zápas našich žen komentovat tzv. on-line.
A proto zveme všechny příznivce k jejich monitorům i s jejich případnými večeřemi a manželkami. Naše děvčata nastoupí v sestavě: Dana Wiedermannová + Naďa Dobešová, Šárka Marková + Lenka Nová (Bukovská), Hana Wiedermannová + Lucka Vaverková, jen ještě nevíme, z jakých drah půjdou.
Denní rozkaz pro dnešek zní jasně – individuální příprava na večerní zápas. Některé ženy odešly prozkoumat krásy Gremersheimu, což je útulné městečko, ve kterém máme hotel. Většina žen však zůstává na pokoji a snaží se ze všech sil odeslat fotky ze včerejšího slavnostního zahájení správci tohoto webu (už skoro hodinu). Muži udržují dobrou náladu a tak je Hejkalův smích slyšet i ve 100 metrů vzdáleném kostele. Michal Markus odběhl na masáž zad a všichni se pomalu připravují na návštěvu Schnitzelhausu, kde prý servírují místní specialitu – schnitzel XXL.
Zahájení samotné bylo poměrně povedené, ale taky poměrně dlouhé (dokonce tak dlouhé, že i kdyby bylo o polovinu kratší, tak by bylo stejně dlouhé). Výpravy se sešly na hale před 19. hodinou, samotné zahajení však přišlo až po hodině. Po slavnostním nastoupení výprav se na celou další hodinu ujmuli slova řečníci v čele s prezidentem WNBA a NBC, místním starostou a předsedou organizačního výboru, to vše za pečlivého dohledu 3 kamer nějaké televize. Zkomírající obecenstvo pak velmi rychle probudilo sympatické vystoupení místní taneční skupiny prezentující se tancem s prvky rokenrolu, baletu a moderní gymnastiky. Představila se i domorodá kouzelnice, jejíž čtvrthodinové číslo plné německého vtipu, který oslovil především domácí fanoušky, bylo korunováno trikem, při kterém se pohledná Němka převlékla z kalhot a halenky do večerních šatů za pár vteřin. Pak ještě nastoupila hudební skupina eleVate, aby zazpívala oficiální píseň pro MS, ale naše výprava prchla již během zahřívací písně z poloprázdného hlediště.
S dalším komentářem se přihlásím po obědě – ženy totiž úspěšně odeslaly fotky a teď se jdou rozcvičit do parku s petangovými koulemi… Tak prestižní match nakonec vyhrály dříve narozené v sestavě Dobešová, Kalová, Šťastná, Markus. Ztělesněné mládí (Vydra H., Nová, Vaverková, Kotyza) nakonec prohrálo po nervydrásající bitvě až na nájezdy, ale i tak je to některými bráno jako úspěch.
Ve 13:00 jsme všichni společně odešli do výše zmíněné restaurace. Objednávky proběhly bez problému, neboť se nám podařilo prolomit zrádnou jazykovou bariéru – rukama. Ovšem, co následovalo poté, se dá slovy jen těžko vylíčit. Vrchní totiž záhy začala nosit námi objednané, ovšem v opačném pořadí. Tím mám na mysli, že místo řízků na talíři se z kuchyně začaly valit talíře na řízcích - tedy ještě jinak, řízky byly tak velké, že Michal Jirouš musel dokonce svojí porci podpírat solničkou a dvěma tácky na pivo, aby se jeho macek nedotýkal stolu. Já osobně (zvyklý na české poměry) jsem si musel poupravit představu o 250 gramech masa a nový rozměr dostal také známý německý pokřik z konce války (nich schiesen!), když se od stolu trenérů v jednu chvíli ozvalo dokonce „nicht řízken!“. A to vše za na místní poměry směšných 8 eur. Pokud se někdy budou chtít Somálci dostat do nebe, pak vřele doporučuji Martin Luther strasse 5, Germersheim. Změna v rozkazu dne – koukej trávit a nebreč!
