Konference WNBA a NBC – druhé ohlédnutí
Na úvod si dovolím jedno osobní vyznání: účast na konferenci NBC je zbytečná. Předem je dáno, které návrhy budou přijaty a které potká opačný osud.
Tento stav byl utvrzen usnesením konference NBC, která se konala ve Vídni v roce 2009, kdy bylo zakotveno ve Stanovách NBC hlasovací právo pro členy prezídia. Připočteme-li k tomu další změnu, která svěřila Prezídiu NBC rozhodovací pravomoc o prováděcích předpisech k jednotlivým soutěžím (MS, SP,…), pak si člověk oprávněně říká: „Proč tam jezdit? Stojí to peníze. Zabere to čas. A stejně se nic neprosadí.“
Ani letos jsem neměl v úmyslu zúčastnit se konference. Nakonec jsme však ve VV ČKA dospěli k závěru, že je třeba se konference zúčastnit už jen proto, abychom nemohli být nařčeni, že jenom kritizujeme. Pro účast na konferenci hovořily ještě tři další důvody: slíbil jsem to na setkání prezidentů v Budyšíně, do Györu je to z Prahy relativně kousek a měly se tam konat v jeden den dvě konference.
Vlastní průběh konference, především rozprava k jednotlivým bodům a hlasování o nich stojí za komentář. Do rozpravy se zapojí obvykle jen pár delegátů – většina se do diskuzí nezapojuje. Nejčastěji má připomínky (dotazy) někdo z německého svazu. Když už se konference zúčastním, považuji za správné, abych se do diskuze také zapojil. Ale nemohu hovořit ke každému bodu. Pokud by se tak stalo, mohl bych v ostatních delegátech vyvolat pocit, že Češi jsou neustále s něčím nespokojeni. Proto vystupuji jen k těm bodům, které považuji za skutečně zásadní.
Jsem dalek toho, abych někoho kritizoval za to, že nevystoupil v diskuzi. Je to jeho svobodné právo, ne povinnost. Navíc jeho důvody neznám a mohou být různé:
- s předloženým návrhem bez výhrad souhlasí,
- s předloženým návrhem zásadně nesouhlasí, ale na základě své strategie pro jednání na konferenci se rozhodl nevystoupit v diskuzi,
- projednávané věci nerozumí (ať už z odborného hlediska nebo z jazykových důvodů),
- k předloženému návrhu nemá vlastní názor a hlasovat chce stejně jako osoba, jejímuž úsudku důvěřuje, resp. její stanovisko chce podpořit,
- projednávaná věc ho nezajímá, není podle něj nijak důležitá,
- má problémy veřejně vystoupit (stydí se, necítí se dobře, má jazykové problémy…).
Toto určitě není úplný výčet všech možností. Některé se nám mohou dokonce nelíbit. Ale každý národní svaz má právo poslat na konferenci svého zástupce podle vlastního výběru a zvolený zástupce má zase právo rozhodovat se a jednat podle svého uvážení. Výsledky jeho působení na konferenci nepřísluší hodnotit organizátorovi konference, ale tomu orgánu, který ho vyslal.
Kdo tento článek dočetl až sem, klade si možná otázku, proč se znovu vracím ke konferencím v Györu. Vždyť toto jsem mohl napsat už v prvním článku. Ten důvod však existuje. V době elektronického propojení světa je snadné si přečíst, co si o mně myslí na druhé straně zeměkoule. A to se teď stalo Prezídiu NBC, které si na našich stránkách přečetlo moji zprávu a cítí se jí dotčeno. Dokonce jsem byl vyzván, abych vše uvedl na pravou míru.
V prvé řadě by si každý člověk, který se rozhodne převzít veřejnou funkci, měl uvědomit, že ne každý s ním bude souhlasit. A to ani v případě, kdy svoji funkci bude vykonávat svědomitě podle svého nejlepšího svědomí. Každou chvíli se vyskytne nějaký problém a jak to v životě chodí, k jeho vyřešení lze použít více možností. A tady je jádro sporu. Která možnost je ta správná? Vrcholový funkcionář musí mít vlastní vizi, vlastní názor na danou věc. Současně by si však měl uvědomovat, že nemá patent na rozum a měl by připustit, že ostatní mohou být jiného názoru. Za svoji osobu mohu říci, že si toto uvědomuji. Nesouhlas s mým názorem, kritika mého jednání mne mrzí, obzvláště když je nepříjemná, nedej Bože oprávněná. Ale ve finále jsem za ni rád. Protože mi ukazuje, co bych mohl zlepšit. A to platí i o nesouhlasném vyjádření Prezídia NBC.
Říkám to nerad, ale musím bohužel konstatovat, že vina za neudělení ocenění NBC našim zasloužilým pracovníkům je plně na straně ČKA. Příslušnou žádost jsme vypracovali, ale neodeslali. Tímto se omlouvám Prezídiu NBC, které jsem neoprávněně nařknul. Omlouvám se čtenářům našeho webu, že jsem je mylně informoval. Moje omluva směřuje i k těm dvěma funkcionářům, které jsme chtěli nechat ocenit. Oni to zatím nevědí. Proto jim svoji omluvu budu tlumočit osobně při nejbližším setkání.
V ostatních kritizovaných bodech si však stojím za tím, co jsem napsal. Bývalému sekretáři NBC panu Gruberovi přiznávám jeho obrovské pracovní nasazení. Za toto si své ocenění, které mu konference udělila, zcela jistě plným právem zasluhuje. Ale nic není černé nebo bílé. Některé věci, se kterými je spojeno jeho jméno, vzbuzují negativní reakce. Např. problematika dopingu. Je chybou jeho spolupracovníků, kteří mu uvěřili, že antidopingové předpisy je nutné v našem sportu aplikovat v maximalistickém rozsahu a nebrali na zřetel připomínky z členských svazů. Byl to také pan Gruber, kdo na naše sekretariáty zasílal své žádosti s dovětkem (použiji volný opis): „Pokud to neuděláte v předepsaném termínu, vystavujete se nebezpečí pokuty … €.“ Takové upozornění hned při prvním kontaktu člověka potěší. I když mám k osobě pana Grubera výhrady, rozhodl jsem se přesto připojit svůj hlas k jeho jmenování čestným sekretářem NBC.
Chápu, že přirovnání prezídia k sedmihlavé sani se někomu může zdát tvrdé. Použil jsem ho jako obrazné přirovnání. Tím jsem se nechtěl dotknout žádného jednotlivého člena Prezídia NBC. Naopak jsem chtěl vyjádřit, že spolu tvoří celek. A tento celek by podle mého bytostního přesvědčení neměl mít na konferenci ani jeden hlas. Pokud tomu tak není, je zásadním způsobem omezena vůle národních svazů k případné změně. Prezídium se díky tomu může stát brzdou k dalšímu vývoji našeho sportu, kterou si národní svazy budou přát.
Disciplína 200 hs je pro Prezídium NBC tím, čím je červený hadr pro býka v aréně. Přitom při projednávání návrhu DKB ohledně zrušení bodu 6b Prováděcích předpisů k MS jsem o 200 hs vůbec nehovořil. Pouze jsem upozornil, že podle mezinárodních předpisů mohou členské svazy své nižší soutěže pořádat i v jiných disciplínách než ve 120 hs. Ne každý členský svaz má takové podmínky, aby i v kategorii juniorské (U23) a dorostenecké (U18) všichni jeho reprezentanti hráli soutěže na 120 hs. Je reálné, že někteří z nich se z různých důvodů (např. studijních nebo rodinných) účastní nižších soutěží na 100 hs. Přesto mají svoji kvalitu a zaslouží si reprezentovat svoji vlast na MS. To jim však zmíněné ustanovení znemožňuje. Příští rok se bude konat MS juniorů. Sám jsem zvědav, zda všichni hráči budou toto ustanovení splňovat a zda si splnění tohoto ustanovení Prezídium NBC také zkontroluje.
Jen na okraj dodávám, že toto ustanovení nepřipouští žádnou výjimku, např. pro hráčku, která se po mateřské vrací na dráhy a v uplynulém ročníku nehrála žádnou soutěž. V důsledku toho uvedenou podmínku nesplňuje. Trenér jí však věří. Ale s tím Prezídium NBC možná nebude mít problémy. Předpisy poruší a výjimku udělí. Ostatně tak postupovalo i před posledním MS v Sarajevu. Bod 11.1 písm. cc) jasně stanoví, že pro rozlosování MS družstev jsou do koše A zařazena první čtyři družstva z minulého MS. Možnost jiného postupu zde není ani naznačena. Když se v kategorii mužů nepřihlásilo do Sarajeva Německo, provedlo Prezídium NBC přelosování a místo Němců zařadilo do koše A Chorvaty. Důvodům, které k tomu prezídium vedly, rozumím a dokonce řešení považuji za logické. Ale je v rozporu s předpisy, které si prezídium samo schválilo.
K problematice SP jednotlivců mohu uvést, že finanční problémy, na které jsem Prezídium NBC před časem upozornil, trvají i nadále. Na druhou stranu je třeba říci, že náklady na tyto soutěže nejsou nijak závratné. Pokud na účast nebudeme mít, SP se nezúčastníme, resp. si účast zaplatí účastníci sami. Stejný postup jsme uplatnili již tento rok. Samotné hlasování o tomto bodě proběhlo přesně tak, jak jsem ho již jednou popsal. Na rozdíl od členů prezídia jsem vždy svůj hlasovací lístek zřetelně zvedl. Nechce-li prezídium zavdat příčiny k různým spekulacím, měli by se jeho členové chovat také tak. A pokud prezídium nechce o některém bodě hlasovat a chce respektovat vůli národních svazů, mělo by to říci předem. Jen se obávám, že podle stanov nelze zdržení se hlasování ze strany prezídia vykládat způsobem, který prezídium zamýšlí – zdržení se hlasování je vlastně měkčí forma hlasu proti.
Nechápu výtku prezídia k mému komentáři o odnětí MS chorvatskému svazu. Pro mne to byla novinka, o které jsem byl přesvědčen, že bude zajímat i naše kuželkáře. Proto jsem o ní informoval bez jakéhokoliv zpochybňování postupu Prezídia NBC.
Jiná situace je v případě problému s návrhem maďarského svazu. Přiznávám, že z diskuze, která se týkala této záležitosti, mi mohly některé detaily uniknout. Pokud bych však byl v postavení prezídia a u návrhu, předloženého s několika měsíčním předstihem, bych zjistil formální nedostatky, postupoval bych mnohem iniciativněji. V tomto směru jsem se ztotožnil s připomínkou L. Kocsise a svůj názor jsem stále nezměnil.
Chápu i výhradu L. Kocsise k návrhu změny termínu konference NBC. Ale velký problém v tom nevidím. Liché roky se konference může konat podle současného systému a sudé roky podle přání většiny členský svazů během MS. Rozhodně však považuji za nevhodné, aby materiály ke konferenci obdržely členské svazy uprostřed dovolených. Kdo, s kým a jak kvalitně to dokáže projednat, když většina lidí tráví zasloužený odpočinek mimo svůj domov?
Částečně přijímáme připomínku k nulové aktivitě pana Parkana ve sportovní komisi NBC, kam jsme ho doporučili. Přecenili jsme jeho časové možnosti (zaměstnání, hráč, trenér klubový a reprezentační). Díky tomu se musel omluvit z jediného zasedání komise, na které byl za uplynulý rok pozván. Po rozhovoru s ním však mohu potvrdit, že i nadále podporujeme jeho setrvání ve funkci člena komise. Pan Parkan bude nyní hrát v německých soutěžích, kde bude mít možnost získat další cenné zkušenosti a prohloubit si i své jazykové schopnosti.
Poslední výtka se týká mého slibu z MS v Sarajevu. Je pravda, že jsem slíbil zaslat své vyjádření. Na druhou stranu je také pravda, že jsme se v Sarajevu domluvili s prezidenty GER a POL, že máme zájem koordinovat své další kroky. K této záležitosti se konala schůzka, o které jsem ve své minulé zprávě hovořil. Z jednání byl vyhotoven protokol, který Prezídium NBC obdrží. Jsem přesvědčen, že závěry ze schůzky v Budyšíně jsou dobrým základem pro další diskuzi o budoucnosti kuželkářského sportu v Evropě (ve světě).
Tady mělo původně mé vyjádření na reakci prezídia NBC skončit. Ve čtvrtek 1. září jsme však obdrželi dopis viceprezidenta NBC, který s problematikou konference NBC přímo nesouvisí, ale jeho obsah je zajímavý. Pan E. Weber se rozhodl odstoupit z funkce viceprezidenta NBC. Důvodem jeho rozhodnutí nejsou zdravotní důvody, ale nemožnost prosadit v prezídiu věci, pro které se před dvěma lety nechal zvolit.
Závěr ať si každý čtenář udělá sám.
