Na co kuželkář Parkan minulý rok sáhl, to proměnil ve zlato

Se svolením autorky Evy Streichsbierové uveřejňujeme článek, který vyšel na portálu idnes.cz.

Na co sáhl, to proměnil ve zlato. Tak by se dala popsat uplynulá sezona z pohledu jihlavského kuželkáře Robina Parkana. Sedmadvacetiletý rodák z Velkého Meziříčí nejprve vyhrál společně se spoluhráči z týmu KK PSJ Jihlava republikový titul v družstvech, poté triumfoval na šampionátu jednotlivců a minulý víkend završil „zlatý ročník“ vítězstvím družstev v Českém poháru.

„Je pravda, že úspěšnější sezonu jsem asi ještě neměl. Možná před nějakými sedmi lety, kdy jsem vyhrál dorostenecký titul mistra světa,“ svěřil se Parkan.

V čem bylo vaše letošní kouzlo? Změnil jste například nějakým způsobem přípravu?
Možná malinko, ale nic zásadního. Dokonce zatímco loni jsem trénoval čtyřikrát týdně, teď jenom dvakrát až třikrát. Hlavně se nám dařilo jako družstvu, jsme výborná parta.

Psychika asi hraje při kuželkách hodně důležitou roli?
Samozřejmě. Na mistrovství republiky jednotlivců jsem jel tři týdny poté, co jsme získali zlato v družstvech. Cítil jsem se dobře, strašně jsem se těšil. Chtěl jsem uspět už kvůli kolegovi Kotyzovi (rovněž hráč KK PSJ Jihlava – pozn. red.).

Proč zrovna kvůli němu?
Víte, jemu se v poslední době hodně dařilo a já jsem mu chtěl dokázat, že kuželky taky umím. Celou dobu mě převyšoval, takže bylo načase ho porazit (směje se).

Zdravá rivalita tedy ve vašem týmu funguje?
Jasně. My se navzájem podporujeme, ale taky se chceme porazit. Tak to přece má být.

Jakým způsobem se soustředíte na jednotlivé závody?
Zhruba hodinu před začátkemvypadnu z kuželny a jdu se rozběhat. Někam pryč, kde je minimum lidi. V hlavě si srovnávám, co umím a co chci při závodě dělat.

Řešíte i úhly jednotlivých hodů?
Určitě. Musíte mít nacvičený rovný hod a pak nějaký ten dorážkový, kterým zlikvidujete zbývající kuželky. To je samozřejmě pod určitou přímkou.

Vy jste měl asi ve škole hodně rád matematiku, co?
(usmívá se) Matiku přímo ne, ale geometrii docela ano.

Jak moc využívá kuželkář při přípravě posilovnu?
Pro samotnou hru to není až tak důležité. Jinak než samotnou hrou kuželky prostě nasimulovat nelze. V tomhle jde o specifický sport. Ale doplňkové sporty jsou důležité, hlavně pro udržení kondice.

Síla tedy při hodu není až tak důležitá?
Ne. Prvořadá je technika, hlavně u mladších hráčů. Pak už tříbíte detaily. Síla je u hodu až to poslední, a někdy je dokonce na škodu.

Při šampionátu družstev jste podali výborný výkon, připravujete se společně?
Bylo by to ideální, ale většinou to nejde. Kluci studují, navíc tři jsou z Kolína, takže máme spíš individuální přípravu.

Na kuželně v Jihlavě působíte také jako správce, odskočíte si sem tam zakoulet i mimo trénink?
Kdepak, vůbec ne. Naopak. Teď jsem si slíbil, že minimálně dva měsíce na to ani nesáhnu. Jsem kuželkami přesycen, potřebuju zase vyhladovět, dostat chuť pro novou sezonu.

Třemi vítězstvími jste si dal laťku hodně vysoko. Obhajoba je prý vždycky těžší…
Je pravda, že ono se toho teď už moc získat nedá. Ale třeba Náchod předtím vyhrál pět let po sobě, takže teoreticky je před námi pořád práce až až (usmívá se).

V Jihlavě teď patříte mezi nejúspěšnější sportovce. Odráží se nějakým způsobem vaše výhry na návštěvnosti kuželny?
Docela jo. Oni to lidi sledují. Občas někdo přijde, pogratuluje… I když, těžko říct, jestli je ten nárůst ovlivněn našimi úspěchy, nebo spíš novou restaurací, která tam vznikla (směje se).

Proč jste se dal zrovna na kuželky? Bez urážky, to asi není pro kluka ten nejatraktivnější sport…
Já taky začínal s hokejem a fotbalem. Pamatuju si, jak mě táta vozil někdy v pět ráno na tréninky. Ale ve čtrnácti letech přišlo zranění, rok jsem nemohl vůbec sportovat. No a pak jsem slyšel o kuželkách, dal se na amatérskou ligu a už jsem u kuželek zůstal.

Nemrzí vás nyní zpětně, že to nevyšlo spíš s tím hokejem nebo fotbalem?
Oba sporty si zahraju i teď. Jsem sportem vychován. Ale tam bych třeba hrál jen druhou ligu nebo třeba divizi, takhle jsem mistrem republiky.

A jak už jste zmínil, před sedmi lety jste se stal dokonce dorosteneckým mistrem světa…
Přesně tak. Příští rok se koná světový šampionát jednotlivců, takže mám cíl se na něj co nejlépe připravit.

Dá se u nás kuželkami uživit?
V Česku určitě ne, tady dostanete maximálně nějaké prémie od sponzora. Ale třeba v Německu docela slušně. Nebo i v Rakousku.

Existují nějací skauti, kteří hráče lákají?
Skauti přímo ne, ovšem někteří majitelé klubů objíždějí mistrovství světa, nebo jiné turnaje a pozorují hráče. V létě pak může přijít telefonát, že jste se někomu líbil a chtěl by vás v mužstvu. Já se takhle na rok do Německa taky dostal. To, co je pro hokejistu NHL, je pro kuželkáře německá bundesliga.

Třeba přijde nějaká další nabídka…
Zatím nepřišla. A vlastně ani nevím, jak bych reagoval, kdyby se objevila. Mám tady práci, s klukama nám to v týmu klape, takže doufám, že tady ještě nějaký čas zůstanu. Nemám potřebu někam odcházet.

Takže se dá říct, že se třeba i malinko obáváte, když zvoní telefon a objeví se na něm neznámé číslo?
(usmívá se) Asi tak nějak. Já neříkám, že bych si to ještě někdy nechtěl vyzkoušet. Na vysoké úrovni se kuželky dají hrát až do čtyřiceti, takže času dost. A taky by samozřejmě záleželo na nabídce, ale prostě teď jsem tady v Jihlavě spokojen.

Pracujete i jako trenér. Základna je v Jihlavě dostatečná?
Paradoxně teď máme docela málo dětí, proto chystám po prázdninách nábor. Věřím, že aspoň patnáct nových kuželkářů přilákáme.

Vraťme se ještě na chvilku k vašim úspěchům. Už jste se za ně nějak odměnil? Třeba dovolenou?
Jo, tak na dovolenou pojedu určitě. Dokonce na dvě. Ale jako odměnu to asi brát nebudu. Nepamatuju si, že bych si někdy během sezony řekl, že když vyhraju titul, pojedu k moři (směje se). Každopádně se těším. Vyrazí nás asi pětadvacet, taková pořádná banda. Budeme jezdit na in-linech, plavat, a třeba se i potápět.

Eva Streichsbierová, MF DNES