Komentáře ke článku
Čtete komentáře ke článku Jiří Jančálek, kandidát na prezidenta ČKA
| Bezšňůrové automaty | Jiří Jančálek | 22. 5. 2017 15:19 |
| Pokusím se k tomuto tématu postavit nezaujatě. A začnu od Adama. To jest tím, kdo tyto automaty navrhne, vyrobí prototyp, otestuje ho a požádá o zahájení schvalovacího procesu. Tím nebude žádný kuželkářský svaz – ať národní či mezinárodní –, ale nějaká firma. Kuželkářské svazy nemají tým konstruktérů, nemají ani výrobní kapacity atd. Kuželkářské svazy (když to hodně zestručním) organizují soutěže a starají se o rozvoj kuželkářského sportu. A sem samozřejmě patří také zavádění novinek na poli technickém – staré věci odcházejí a nové přicházejí. Nejvyšším orgánem, který dohlíží na zavádění novinek v našem sportu je Technická komise WNBA. Každý výrobce nějaké novinky musí požádat tuto komisi o její schválení. Členem této komise jsem zhruba 7 let. Členy komise jsou také přední výrobci kuželkářské techniky, např. pánové Ahlborn, Funk, Pauly a další, kteří nejsou u nás známí – nevím, proč chybí Rost. I když se jedná o zástupce konkurenčních firem, na půdě komise se nevedou žádné „žabomyší války“, ale jednání je naopak velice konstruktivní. Díky členství v komisi jsem mohl Funkův prototyp bezšňůrových automatů vidět již před cca 5 lety. Pokud tedy nějaký výrobce přijde s novým ASK na komisi se žádostí o schválení, jsem přesvědčen, že nikdo nebude bránit zahájení schvalovacího procesu – ostatně několikráte byla Funkovi položena otázka, kdy spustí schvalovací proces pro své automaty. Součástí schvalovacího procesu je také zkušební nasazení novinky do ostrého testovacího procesu, tzn. v reálné mistrovské soutěži. Pokud výrobcem bude Petr Vaňura, nevidím nejmenší problém, aby to byla právě ČKA, kde se testovací provoz na nějaké naší kuželně uskuteční. Pokud testování dopadne dobře, komise novinku schválí a tím skončí první (jednodušší) etapa. Druhá, mnohem složitější etapa výrobce teprve čeká: o výhodách své novinky musí přesvědčit své zákazníky, tj. majitele kuželen. Na posledním zasedání Technické komise WNBA ze začátku letošního dubna se pan Funk rozhovořil na téma svých bezšňůrových automatů. Upozorňuji, že následující informace v tomto odstavci se pouze snažím co nejpřesněji předat dál, já v žádném případě nejsem jejich autorem. Podle pana Funka stojí jeden šňůrový ASK 5.000 € a bezšňůrový 12.000 €. Konstrukční rozměry bezšňůrového automatu jsou větší než u šňůrového – což může být problém při rekonstrukci u starých kuželen. Pan Funk litoval, že bezšňůrové automaty nedal na trh před nějakými 15 lety (kdy je začal vyvíjet), protože od té doby se radikálně snížil v Německu zájem o nové ASK. Provoz bezšňůrových automatů je dražší a v důsledku toho komerční bowlingová centra v Americe přechází na šňůrové automaty. Pan Funk s určitou dávkou černého humoru také předpověděl, že „až se přestěhuje tam nahoru“, tak jeho syn, který již převzal vedení firmy a je mnohem větší byznysmen, vývoj bezšňůrových automatů úplně zastaví. Na závěr pak pan Funk informoval členy komise o jednáních s Petrem Vaňurou. Jak Petra znám, je pro nový typ ASK doslova zapálen. A jsem přesvědčen, že pro to udělá maximum. Pokud to může v současné době někdo dotáhnout alespoň do stádia ostrého testování, pak to bude Petr a nikdo jiný. Tak to alespoň vidím já. A upřímně mu držím palce, aby se mu jeho snažení podařilo úspěšně dovést ke zdárnému konci. Na závěr si dovolím malou paralelu. V roce 1996 na MS v Praze byly poprvé použity segmentové dráhy. Výhody segmentových drah oproti saduritovým drahám jsou myslím všeobecně známy, takže je nebudu rozvádět. Přesto pár let trvalo, než se prosadily na vrcholných mezinárodních soutěžích – MS se v posledních letech hraje výhradně na segmentových drahách. V důsledku toho teprve po nějakých 20 letech jednotlivé národní svazy nařizují tento povrch ve svých nejvyšších ligách. Někde (jako např. na Slovensku) mají tento přechod za sebou. My ho zakončíme během následující sezóny. V Německu letos na jaře přijali rozhodnutí, že i tam zahájí přechod na segmentové dráhy. Tady si dovolím malé odbočení. Další etapu nařizování segmentových drah v nižších soutěžích nepředpokládám. K přechodům bude docházet i nadále, ale bude to výhradně na bázi dobrovolnosti. Pokud k nějakému nařízení někdy dojde, pak možná za nějakých 20 či 30 let, abychom se zbavili posledních pár saduritových drah – stejně, jako jsme se před těmi cca 20 lety zbavovali asfaltu. A možná, že v té době bude na světě zase nový povrch drah. Bránit se pokroku je nesmysl. Naopak je třeba mu dávat zelenou. Bohužel však platí, že i bezvadná technická řešení ztroskotávají na otázce peněz. | ||
| vlákno | ||
